Nekromanteion u Acheronu

V řeckých mýtech byl Acheron řekou podsvětí, řekou žalu, přes kterou Charón převážel duše mrtvých. U Mesopotamu se vléval do Acherúsijského jezera a stékal se s Kókytem („nářkem“). Antičtí autoři sem kladli věštírnu mrtvých, kde mohli živí vyvolávat duše svých předků. V Homérově Odyssei je to brána, kterou Odysseus prošel do Hádu. Hérodotos vypráví, jak sem korintský tyran Periandros poslal posly, aby se vyptali jeho mrtvé ženy Melissy.

V roce 1958 archeolog Sotirios Dakaris určil pahorek Agios Ioannis nad řekou jako Nekromanteion. Vykopávky zde vedl v letech 1958–1964 a 1976–1977. Dochovaná stavba pochází z konce 4. nebo začátku 3. století př. n. l. a Římané ji v roce 167 př. n. l. vypálili. Její mohutné polygonální zdi uzavírají bludiště chodeb a místností. Pod centrálním sálem je do skály vytesaná krypta, zaklenutá patnácti kamennými oblouky. Akustická studie Aristotelovy univerzity v Soluni zjistila, že zvuk se v této podzemní místnosti téměř neozývá. V 18. století byl nahoře postaven klášter svatého Jana Křtitele a jeho kostel stojí dodnes.

Toto určení je dnes sporné. Mnoho badatelů se domnívá, že stavba byla velkým opevněným statkem z helénistického období. Našly se v ní bronzové části nejméně sedmi katapultů, které Dakaris vykládal jako součásti jeřábu, jímž se inscenovala zjevení. Na nedalekém pahorku Xylokastro jsou hradby antické Efyry (Kichyru), jediné potvrzené mykénské akropole v Épeiru.